Antonín Šít - o něm

 

Antonín Šít (1915-1983)

            Narodil se 17. ledna 1915 v Prčici na Sedlčansku v rodině rolníka. Otec padl v průběhu I. světové války (1916), proto se matka se dvěma malými dětmi musela o hospodářství v Nosetíně postarat. Od roku 1921 navštěvoval malý Antonín obecnou a měšťanskou školu v Chyškách, poslední rok v Praze. Poté studoval na učitelském ústavu v Příbrami, kde v roce 1935 maturoval.

            Dráha učitele ho však nelákala. V Praze se přihlásil na Akademii výtvarných umění, kde v témže roce úspěšně složil přijímací zkoušky. Studia dokončil v roce 1946 ve třídě figurálního malířství profesora Jakuba Obrovského. S malířem Pavlem Maurem si najal ateliér a zapojil se do bouřlivého pražského kulturního života. Po sedmi letech, v roce 1953, se však vrací z rodinných důvodů (pomoc nemocné mamince) zpět do Nosetína. Zbytek svého života prožil zde. Udržoval malé hospodářství a tvořil jako samostatný výtvarník. Zemřel 9. ledna 1983 a je pochován na chyšeckém hřbitově.

            Antonín Šít se narodil v období I. světové války v těžkých časech výrazného zbídačování českých zemí. Jeho otec narukoval a na konci roku 1916 zmizel v ruském zajetí na Sibiři. Odtud se nevrátil. Na vážně nemocné matce tedy ležela tíha péče o dvě malé děti a nevelké hospodářství. V drsných podmínkách málo úrodného kraje měli lidé vždy k sobě blíže, rodině vypomáhali příbuzní, ale i přátelé z okolí. Šítovi žili ve skromných podmínkách, ale netrpěli nouzí. V té době, kdy skoro o sedm let starší bratr Justin pomalu dospíval a rozhodl se pro kněžské povolání (stal se knězem – kanovníkem premonstrátského řádu), začal malý Antonín v Chyškách teprve chodit do školy.

            Řídící místní školy pan Matoušek brzy rozpoznal výrazný talent budoucího umělce. Šítovy první kresby tužkou a pastelkami byly inspirovány školními učebnicemi s Alšovými obrázky a ilustracemi v kalendářích. Brzy si také všímá, na popud svého prvního učitele, podmanivého okolní krajiny a těch, kteří ji utvářeli.

            V době svého studia na příbramském učitelském ústavu již plně zvládl figurální kresbu tužkou a akvarelem. Výjimečných schopností si povšimli jeho profesoři a pomáhali mu talent rozvíjet radou a pomocí. Pokud mohl (často bylo potřeba vypomáhat doma) jezdil z Příbrami do Prahy, kde se seznamoval s jejími uměleckými skvosty. Jeho bratr mu byl průvodcem a díky němu získal mladý Antonín poprvé šanci vidět mistrovská díla světového malířství. Důkladně si prohlédl všechny galerie, ale především slavné královské kanonie premonstrátů na Strahově. Setkání s díly mistrů gotické malby (Strahovská madona), A. Dürera (Růžencová slavnost, grafické listy) s obrazy K. Škréty, P. Brandla a řady jiných umělců bylo rozhodujícím impulsem. O budoucnosti Antonína Šíta bylo rozhodnuto. Několik měsíců před maturitou žádá pražskou Akademii výtvarných umění, nejlepší a nejvyšší školu v oboru, o zaslání požadavků k talentové přijímací zkoušce. Tu v závěru června roku 1936 úspěšně složil.

            Začátky studia u profesora Josefa Loukoty byly pro Antonína Šíta poměrně lehké. Měl za sebou stovky nejrůznějších kreseb, proto se základy kresby učit nemusel, pouze tříbil techniku. Do speciální třídy profesora Maxe Švabinského tedy přicházel s tou nejlepší pověstí. Ten byl však náročným učitelem. Když se mu práce studentů nelíbily, dovedl je vyprovodit s razantním a drsným komentářem. S Antonínem Šítem si však rozuměli, a pokud měl možnost, pomáhal profesor Švabinský mladému umělci stipendii a dotacemi.

            Brzy však přicházejí tvrdá léta německé okupace a druhé světové války. Antonín Šít odchází z Prahy domů, do Nosetína. Hrozilo, že bude „totálně nasazen“ na otrockou práci do Německa a tak na něj maminka připsala chalupu i pole. Jako zaměstnaný živitel rodiny nemusel odejít. Začal tedy hospodařit a malování se věnoval ve vzácných chvílích volna.

            V roce 1940 vstupuje ještě nedostudovaný umělec na přímluvu chyšeckého rodáka malíře Aloise Moravce a přítele výtvarníka Bohumila Ulrycha do sdružení jihočeských výtvarníků (později regionální pobočky Svazu československých výtvarných umělců). Ještě v rámci studia se zúčastnil dlouhé studijní cesty s profesorem V. V. Štěchem do Francie. Seznamovali se s výtvarnými díly Louvru a cestovali po stopách malíře Antonína Slavíčka v Bretani. Cesta výrazně přispěla k tomu, že se z malíře - figuralisty stává umělec – krajinář.

            V témže roce si najal s přítelem Pavlem Maurem ateliér v Praze. Únorový převrat v roce 1948 však přinesl nový nepříznivý pohled na svobodnou uměleckou tvorbu a zásadně změnil její podmínky. Antonín Šít odchází v roce 1953 z Prahy zpět do Nosetína, tentokrát již natrvalo. Starost o nemocnou stařičkou maminku ho přivádí znovu na „Festunk“. Několik let zde hospodařili spolu, až byli v roce 1956 nuceni předat pozemky místnímu JZD. Maminka v následujícím roce umírá, umělec zůstává v chalupě s malým hospodářstvím sám. Není však zapomenut, nežije v izolaci. Účastní se řady výstav jihočeských výtvarníků doma i v zahraničí, jezdí s nimi také na studijní cesty po celé Evropě. Může tak detailně studovat díla oblíbených umělců, kteří trvale ovlivňují jeho tvorbu: P. Gauguina, E. Muncha, V.V. Gogha.

            Do nosetínské chalupy také přicházejí čas od času přátelé nejbližší, malíři Alois Moravec, Karel Stehlík, Karel Solařík, Bedřich Horálek, Pavel Maur, Vojtěch Sedláček. Jaký život byl na „Festunku“ popisuje nejlépe ve svých pamětech Karel Stehlík a také Ladislav Stehlík v „Zemi zamyšlené“.

            Čas ale nezůstává stát. Přátelé odcházejí a nové si člověk žijící v osamění získává zřídka. Hlásilo se stáří s rozličnými nemocemi. Když sousedé bylo-li třeba vypomáhali, málokdo v okolí tušil, s jak výjimečnou osobností se potkává. Netušili, že umělec řeší základní filozofické otázky samé podstaty umění a nastavení životních hodnot. Moudrost je pak vstupenkou do ještě větší samoty. Antonín Šít umírá 9. ledna 1983 a je pochován vedle své matky na chyšeckém hřbitově.

 

Katalogy výstav

1948    Poslední generace ze školy M. Švabinského

1965    20. let architektury a výtvarného umění v jižních Čechách (1945-1965)

1974    Jihočeští výtvarníci (k 30. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou)

1978    Umění vítězného lidu (Přehlídka současného československého výtvarného umění k 30. výročí vítězného února)

1978    Jihočeští výtvarníci k slavným výročím (61. výročí VŘSR, 60. výročí Československa)

1979    Současné jihočeské výtvarné umění (malba, grafika)

1979    Umění (České umění 1945/1975)

1981    České malířství a sochařství 1900-1980

1987    České umění 20. století. Obrazy, plastiky, kresby, grafika (přírůstky AJG za léta 1980-1985)

 

Katalogy samostatné

1961    Výstava obrazů a kreseb z let 1939 – 1961 Antonína Šíta

1976    Antonín Šít, Dům umění, Č. Budějovice

 

Účast na výstavách

Výstavy společné a s dalšími umělci.

16. 2. – 16. 3.    Členská výstava Sdružení jihočeských výtvarníků, Jednota umělců výtvarných, Praha.

25. 6. – 18. 7. 1948    Poslední generace ze školy M. Švabinského, Galerie J. R. Vilímek, Praha.

1965    Dvacet let architektury a výtvarného umění v jižních Čechách, Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou.

1974 (listopad – prosinec)    Jihočeští výtvarníci k 30. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, výstavní síň Díla, České Budějovice.

1974-1975 (prosinec – leden)    Jihočeští výtvarníci k 30. Výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Malá galerie Čs. spisovatele, Praha

1978 (únor – květen)    Umění vítězného lidu: Přehlídka současného československého umění k 30. Výročí Vítězného února, Praha

6. 6. – 24. 6. 1978    Jihočeští výtvarníci – Plzeň.

25.10. -11.12 1978    Jihočeští výtvarníci k slavným výročím, České Budějovice.

1979    České umění 1945/1975, Alšova Jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou.

26.1. - 3. 4. 1979    Současné Jihočeské výtvarné umění: Malba, grafika. Dům umění města Brna, Brno.

1981    České malířství a sochařství, 1900-1980. Alšova Jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou.

26. 4. – 30. 9. 1986    České umění 20. Století, Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou.

26. 4. - 30. 9. 1986    České umění 20. Století, Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou

 

Výstavy samostatné

17. 9-1. 10. 1961         Milevsko, Klub pracujících

30.6. -10. 7. 1963        Petrovice, MNV a Osvětová beseda

1968                          Milevsko, Klub pracujících

1976 (červen)              České Budějovice, Dům umění

1985 (říjen)                 Chyšky, Městský úřad

1989 (červen)              Milevsko, Malá galerie

12-13. 8. 1995             Sedlec Prčice, Městský úřad

2008                          Chyšky, Kulturní dům

2008                          Sladovna, Písek

 

Účast na zahraničních výstavách

1970                          Maďarsko, Švédsko

1971                          Německo: Berlín, Lipsko, Heyerswerda, Meinigen

1979                          Německo